Radka Fidlerová

Dětství prožila v lékařské rodině v poválečných Karlových Varech a do jejího života přirozeně patřily hodiny klavíru, baletu, sport, domácí loutkové divadlo. Sportovní kariéru zhatilo zranění. V patnácti letech začala hrát s kamarády v amatérském autorském divadle Kapsa. Společně s kamarádkou Danou Kolářovou se pak přihlásily na herectví na DAMU a byly přijaty do ročníku Libuše Havelkové a Františka Salzera. Po studiích v letech 1964–1968 zůstala na volné noze. Tehdy se setkala se Zdenkem Potužilem a Miki Jelínkem a společně s nimi se stala zakladatelkou Divadla na okraji (Snídaně u Tiffanyho, Knedlíkové radosti, Mladý muž a bílá velryba, Labuť, která škrtí, Romeo a Julie, Lady Macbeth Mcenského újezdu, Švejci, Faust). Zde působila až do jeho zrušení v roce 1987. Poté ji Zdenek Potužil jako umělecký šéf Divadla Rokoko znovu přizval ke spolupráci. V Městských divadlech pražských zůstala i po jeho odchodu. Výrazná je i její práce pedagogická. V devadesátých letech dělala nejprve asistentku herecké tvorby na DAMU, později vedla dramatickou výchovu na Konzervatoři Duncan Centrum. V roce 1998 se na DAMU vrátila a spolupracovala tu do nedávna jako odborná asistentka na katedře alternativního a loutkového divadla s Janem Bornou a s kolegou z někdejšího Divadla na okraji Ondřejem Pavelkou. Se svými studenty se pak symbolicky vrátila do časů Rubínu, když si s nimi v DISKu zahrála v divadelním projektu 13 tisíc vteřin (Večer tříkrálový, Tři sestry a Čekání na Godota).